Start a přistání raketoplánů

9. června 2007 v 1:00 | NASA, překlad Jana Šimková |  Letové mechanizmy raketoplánů
Start
Raketoplány mají několik způsobů, jak přerušit let v případě selhání motoru nebo systémových problémů. Přerušení se řídí snahou o zabezpečením posádky a o neporušení nákladu.

Setrvání na oběžné dráze
Tento způsob se použije v případě ztráty hlavního vztlaku motoru, pokud se tak stane příliš pozdě než aby se dosáhlo alespoň 105 - 85 námořních mil oběžné dráhy z apomocí orbitálních menévrovacích motorů. Motory vynesou raketoplán do bezpečné nadmořské výšky, pokud se nedosáhne výšky plánované.

Záoceánské přistání
Při poruše jednoho nebo více hlavních motorů v polovině cesty je možné přistát buď v Zaragoze a Moronu ve Španělsku nebo v Istres ve Francii. Pro uskutečnění přistání musí být počasí alespoň v jednom ze zmiňovaných míst přijatelné.

Návrat na místo startu
Pokud některý z motorů vypadne příliš brzy na to, aby se dosáhlo Zaragozy, krouží raketoplán směrem ke KSC dokud nedosáhne plachtěním vzdálenosti pro přistávací možnosti raketoplánu.
Aby mohlo přistání proběhnout, musí být přijatelné podmínky, co se týče počasí i přibližně 20 minut po startu.

Kroužení okolo Země
Tento způsob je vybrán v případě, že raketoplán není schopen dosáhnou oběžné dráhy nebo nemá dost paliva pro zážeh pro opuštění orbitu, ale má dost energie na to, aby obletěl ještě jednou Zemi a přistál cca 90 minut po startu.

Přistání
Primárním místem přistání je Kennedyho vesmírné středisko. Alternativou, použitou v případě nepříznivého počasí nebo systémového selhání, jsou Edwardova základna leteckých sil v Californii, a White Sands Space Harbor v Novém Mexiku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama